CIZÍ TĚLESO V TRÁVICÍM TRAKTU PSA

Štěňata a mladí psi mají obvykle tendenci kousat a požírat hračky či různé předměty ve svém okolí. Velice často jsou tyto předměty nestravitelné a v rozkousané formě pro psa nebezpečné. Rizikové mohou být podávané kosti, rozkousané klacky, se kterými si pes hraje, a dále pak vše, co se psovi může zdát atraktivní, jako například obaly od potravin, části našeho oblečení, pecky od broskve a podobně. V neposlední řadě také věci naprosto nestravitelné, které ale ani tak ohaře neodradí, jako jsou kameny, kaštany, linoleum, …

Tělesa mohou být mimo nestravitelnosti nebezpečná také svým tvarem. Ostrá tělesa, jako kusy klacků nebo kostí se mohou snadno zapíchnout už v tlamě psa. Často bývají zaklíněny mezi zuby nebo zapíchnuté podél zubů do dásní nebo do jakékoliv měkké části tlamy. Pes se projevuje dávením, snaží se hystericky packou těleso z tlamy dostat a velice silně sliní. Pokud je těleso nenápadné a v tlamě již delší dobu, dochází k nekróze tkání a je cítit silný zápach. Pokud by to bylo pro psa nebolestivé, pokuste se těleso odstranit. Nezapomínejte ale na to, že pes netuší, že mu chcete pomoci, je touto situací stresován a mohl by svého majitele i nechtěně pokousat. Pokud bylo těleso zapíchnuté hluboko, měl by poranění vždy zkontrolovat veterinář kvůli infekci a také zbytkům tělesa v ráně. Další částí trávicího traktu je jícen. Jícen je u psa obecně velice dobře roztažitelný a tak v něm těleso uvízne výjimečně. Jícen má ale ve svém průběhu několik zúžení, kde se ostrá tělesa mohou zaseknout. Konkrétně je zúžení před vstupem do hrudního koše a taky v průběhu hrudního koše nad srdeční bázi. První příznaky mohou být nespecifické a ze začátku snadno připomínat i jiné onemocnění. Postupně se rozvíjí u psa nechutenství, apatie a bolestivost. Pokud je těleso v jícnu, může ho provázet akutní dávení a slinění, pokud je těleso dál v žaludku nebo ve střevech, objevuje se zvracení. Zvracení může být opakované, často i několikrát denně a hlavně, toto zvracení většinou nereaguje na žádné dietetické ani léčebné opatření. Cizí těleso může poranit stěnu žaludku nebo střev a následným únikem trávicích tekutin do volného prostoru břicha pak velice rychle vzniká zánět pobřišnice (peritonitida) a sepse. Lineární tělesa, např. ponožky, kusy látky nebo třeba jen provázek od uzeného masa, sice neucpou trávicí trubici ihned svojí velikostí, ale problém způsobí, pokud se dostanou do střev a v nich se roztáhnou po celé své délce. Snadno se přilepí se na stěnu střeva a střevo se svým pohybem snaží neustále těleso posunout dál a dál a dochází k tomu, že se střevo nahrne jako harmonika na lineární těleso a nakonec stejně uzavře průchod střevního lumen a střeva přestanou pracovat. Podobně, ale s dramatičtějšími následky, se střevo takto nasune na provázek, ale protože je tenký, jemná střevní stěna se neustálým pohybem v kontaktu s provázkem na několika místech prořízne. Rychle se rozvíjí peritonitida a sepse, která může být až fatální.

Pokud jsme svědky toho, že pes spolkl cizí předmět, můžeme u něj zkusit vyvolat zvracení. Musíme mít ale jistotu, že je to předmět, který při opakovaném průchodu jícnem ven nemůže psovi nijak ublížit. (pozn. nevyvolávat zvracení, pokud se jedná o látky, které by třeba při otravě mohly opakovaně poleptat sliznici jícnu nebo ostrá tělesa, která by se mohla při mechanické práci žaludku snadněji zapíchnout do jeho stěny). Jednáme takto, pokud pes spolkl například gumový skákací míček, větší pecku od ovoce a nebo tomu podobné předměty. Obecně lze vyvolat zvracení podáním 3% peroxidu vodíku. Je to klasická desinfekce na kožní poranění, kterou koupíte v lékárně již v této koncentraci. Peroxid je sám o sobě velice hořký a v žaludku snadno napění a nutí psa na zvracení. Doporučená dávka u psa  je 1 – 2 ml/kg hmotnosti zvířete. Pro orientaci objem polévkové lžíce je asi 15ml. Doporučuji peroxid malinko naředit vodou a podat do tlamy nejlépe stříkačkou, pokud máte k dispozici. Do 10 minut by se mělo dostavit zvracení. Pokud se nedostaví, můžete zkusit podat ještě polovinu původní dávky a zase čekat 10 minut. Pokud nemáte peroxid k dispozici a nebo pes nezvrací, vyhledejte nejbližšího veterináře. Po dvou hodinách se již může těleso posunou z žaludku do střev a zde potom není konzervativní pomoc možná. Veterinář většinou zvíře celkově vyšetří, zkontroluje psovi pohmatem dutinu břišní a pro orientaci provede RTG. Pokud je těleso „měkké“, které nezanechá na RTG výrazný stín (na rozdíl třeba od krásně viditelného kamene na prvním obrázku), musí se pro lepší zobrazení použít kontrastní látka. Pokud zůstane těleso v jícnu nebo v žaludku a je to technicky možné, pokusí se jej veterinář vyndat endoskopicky. Pokud je tělesem v žaludku materiál, který se může rozložit (např. drť kostí), lze jej ponechat na místě a jen opakovaně monitorovat pacienta. Pokud je těleso malé a teoreticky by mohlo samo projít trávicím traktem, lze jej pravidelně sledovat opakovanými RTG snímky, zda těleso pravidelně  postupuje směrem ke konečníku. Pokud je ale zřejmé, že těleso samo nevyjde a nebo se již nepohybuje, musí se chirurgicky odstranit. Nebezpečím z prodlení může být v místě ucpání střeva jeho překrvení s následným vznikem tlakové nekrózy a rizikem sepse pro pacienta, viz. obrázek č. 3 – porovnání překrveného střeva vlivem cizího tělesa (vlevo) se zdravou částí tenkého střeva (vpravo). Pokud veterinář během operace zjistí, že je střevní stěna již poškozena, musí v rámci záchrany pacienta danou část střeva odstranit. Čím je těleso delší, tím větší úsek střeva musí být resekován. Prognóza u prostého ucpání střev je relativně dobrá, pokud je ale přítomna nekróza nebo peritonitida, je prognóza opatrná. Velkou roli zde hraje čas a také finanční možnosti majitele, protože chirurgický zákrok u cizího tělesa a následná pooperační péče u psa s hmotnosti výmarského ohaře mnohdy převýší i jeho pořizovací cenu.

Proto je lepší snažit se cizím tělesům předcházet pokud možno důsledným sledováním psa a předvídáním, co se může stát, než toto nebezpečí pak řešit.

MVDr. Hana Juríšková, ch.st. Sachmet, www.sachmet.eu