ZÁNĚT DĚLOHY U FENY A ONEMOCNĚNÍ PROSTATY U PSA

Onemocnění pohlavního aparátu je vždy problém u všech jedinců, nejen u chovných. V případě feny se může jednat o zánět dělohy neboli pyometru, která představuje potencionálně smrtelné onemocnění bez možnosti spontánního uzdravení. Vždy musí zasahovat veterinární lékař a prognóza závisí na závažnosti stavu feny. Toto onemocnění si lze představit jako nahromadění tekutého patologického obsahu v děloze a tento stav se dále projevuje celkovou intoxikací až sepsí (otravou krve) feny. Patologický obsah se může v děloze vytvořit méně často po primární infekci a masivní kontaminaci pohlavního aparátu feny, častěji ale jako následek nadměrné hormonální stimulace děložní sliznice, kdy dochází ke zvětšení a zmožení děložních žlázek tvořících velké množství sekretu, který se nevstřebává, ale naopak hromadí a představuje tak ideální pomnožovací médium pro bakterie, které se běžně v pohlavních cestách vyskytují. Bakterie vytvářejí toxiny, které se dostávají do krevního oběhu feny a vyvolávají tak celkovou intoxikaci až život ohrožující sepsi feny. Pyometra může být ve formě otevřené (s otevřeným děložním krčkem a viditelným výtokem) a nebo v nebezpečnější formě uzavřené. Hlavním příznakem otevřené pyometry je výtok, který může být řídký, hnědo červený až krvavý, mírně zapáchající. Fenka často výrazněji pije a močí a nadměrně se olizuje. Další příznaky, jako jsou zvracení, apatie, nechutenství či slabost pánevních končetin se mohou objevit až jako následek celkové intoxikace. V zanedbaných případech může dojít i k výrazné dehydrataci, toxickému šoku a následnému úhynu feny. V případě uzavřené formy lze pak pozorovat mnohem rychlejší a dramatičtější průběh bez přítomnosti výtoku. Veterinární lékař by měl pomocí SONO a  RTG zobrazení a rozboru krve odlišit pyometru od abnormální říje, od březosti nebo potratu, od falešné březosti a od patologií pochvy či močového traktu. Řešení lze pak navrhnout majiteli dvojí, podle závažnosti stavu feny. Buď se provede radikální chirurgické odstranění naplněné dělohy a nebo se veterinární lékař pokusí stav zvládnout konzervativní cestou pomocí léčiv a snažit se tak zachovat plodnost feny. Pod kontrolou antibiotik lze aplikovat injekce vedoucí k otevření děložního krčku a k evakuaci patologického obsahu. Pro úspěch léčby je někdy potřeba danou injekci i několikrát zopakovat a při hmotnosti feny výmarského ohaře je potřeba počítat s finanční náročností, nicméně za možnost zachovat plodnost feny to jistě stojí. Ba právě naopak, po úspěšně zvládnuté pyometře se doporučuje na další hárání fenku nakrýt.

Onemocnění prostaty psa je mezi laickou veřejností málo známé, ale relativně často se vyskytující onemocnění, převážně u starších psů velkých plemen. Může se jednat o nenádorové zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty), bakteriální zánět prostaty a cysty, a v neposlední řadě zhoubný nádor prostaty (adenokarcinom). Nejčastěji diagnostikovaným problémem je nenádorové zvětšení, které se podle nejnovějších studií vyskytuje až u 80% psů starších 5 let. Z počátku nemusí být pozorované ani žádné klinické příznaky, ale postupně se mohou objevovat krvavé kapky až výtok z močové trubice i mimo močení, bolestivost při kálení až zácpa, případně lze pozorovat časté popocházení u kálení a produkci plochého trusu. Bolestivost prostaty se může projevovat strnulou nahrbenou chůzí nebo odmítáním pohybu či bolestivostí břicha. K tomu také zvětšená a bolestivá prostata může být i důvod, proč krycí pes nechce nebo nemůže vyskočit na hárající se fenu. Bakteriální zánět prostaty může způsobovat u psů až neplodnost, protože prostata je jediná přídatná pohlavní žláza u psa a podílí se na tvorbě semenné plazmy ejakulátu. Akutní zánět prostaty a cysty mohou být provázeny i závažnou změnou celkového zdravotního stavu psa s projevy, jako jsou zvracení, průjem, nechutenství a vysoká teplota. Nádory prostaty jsou u psů relativně vzácné, bohužel jsou ale natolik agresivní, že v době jejich diagnostiky již s velkou pravděpodobností vytvořily metastáze do mízních uzlin, okolních kostí pánve, do obratlů a do kosti křížové. Preventivní vyšetření stavu prostaty může snadno veterinární lékař provést pomocí rektální palpace doplněné SONO vyšetřením, případně pro další diagnostiku se dá využít RTG, kontrastní RTG a odběr a vyšetření prostatické tekutiny. Jednou z metod řešení onemocnění prostaty je kastrace psa doplněná antibiotickou léčbou. Po kastraci dochází ke zmenšení prostaty způsobenou snížením celkové hladiny testosteronu. Další variantou řešení problémů se zvětšenou prostatou může být opakované podávání léků, které vedou ke snížení citlivosti prostaty pro testosteron, působících cca 5 měsíců. Pro majitele, kteří nejsou zastánci klasické chirurgické kastrace, je možnost využít i hormonální kastraci pro psy samce v podobě podkožního implantátu působícího cca 6 měsíců, který má vliv nejen na prostatu, ale i na celkové chování psa. Aplikace implantátu vede k jeho zklidnění, snížení dominance, temperamentu a nežádoucího chování, pokud je to způsobeno nadmírou samčích pohlavních hormonů. Poslední poznámka ještě k řešení nádorů prostaty, ty bohužel nelze řešit jinak než chirurgicky, a ani to nedává příliš dobrou prognózou. Průměrná délka přežívání po stanovení diagnózy adenokarcinomu prostaty je odhadována v maximálně v měsících.

Autor: MVDr. Hana Jurášková www.sachmet.eu

Foto poskytli: pro téma „fena“  MVDr. Zdenka Dobešová www.veterinacharvatska.cz

Pro téma „pes“ veterinární farmaceutická firma Virbac www.virbac.cz